Úderná, až bolestivě pravdivá povídka. Ocenila jsem, že se Maupassant tentorkát vyvaroval barvitým naturalistickým popisům a zvolil téma, které je mi osobně bližší než rozklad lidského těla - rozklad lidské duše, to jak nás společnost dokáže velice efektivně zlomit, jak je morálka velice snadno ohýbatelná myšlenka. Na Kuličku jsem si za ty měsíce od doby, kdy jsem povídku četla, vzpomněla hned několikrát. Myslím, že se mnou rezonovala tak nečekaně silně i proto, že v době, kdy jsem ji četla, jsem si podobným dilematem (jedinec vs společnost) sama procházela a, k vlastnímu zklamání, jsem se podvolila stejně jako ona. Taky se mi líbilo, jak bylo v povídce zastoupeno hodně společenských vrstev, že se Maupassant jako tolik klasických autorů nesoustředil jen na morální přečiny vyšší vrstvy.