Vzhledem k tomu, že je tato kniha vydaná jen sedm let zpátky, cítím z ní problém, který se týká celé dnešní doby. Totiž - nejsme schopni/nechceme/ zdráháme se porušit to naše krásné heslo "všichni jsme si rovni". Tím pádem je v téhle knize autor za autorem, období za obdobím, ale žádna hiearchie neexistuje. Přitom je to zde však potřeba. Když všechny autory české literatury posadíme na stejnou lavici, vyzvedneme takového Ladislava Zápotockého (a teď schválně - kdo to podle vás je a z jakého období?) na stejnou pozici, jako Čapka nebo Nerudu. Ve výsledku se (jako v téhle knize) pak věnují tři strany Čapkovi, u kterého to nestačí ani na kontext doby a tři strany Zápotockému, kde všichni budou tak maximálně hledat, jestli není předek Zápotocké. Kromě téhle nesnáze je ještě i celkové dělení textu a odstavců prostě k ničemu. Kniha je vzdálenou sestřenkou Pásma, což u historie není nikdy dobré. Co ale autorovi musím nechat, je jeho znalost věci a hezké a stručné převyprávění dějů knih.

Závěrem ale musím uvést, že pokud byste měli zájem o knihu na toto téma, sáhněte po jiné. (Na internetu přeci jen jistá správně napsaná hesla do vyhledávání dokáží pár z nich vykouzlit.)