"Deze oorlog is maar de bloem. De grote oorlog moet nog komen" & enkele rake stijlfiguren zoals meerdere extra zintuigen die alleen bij jongens in oorlog groeien, verlenen inderdaad kleur aan een uitzichtloos grauw verslag waarbij geïnstitutionaliseerd geweld binnen de eigen rangen frequenter is dan gekeeld worden door een "Tsech".

Je mascotte hond opeten hoort er ook blij :-(

Kind of like the Russian version of The Things They Carried or Dispatches. Real good. Real bleak. Every book like this always seems to come down to the same thing: We weren't fighting for our country's cause. We were fighting for the men beside us. I'm tired of hearing this. But the book was still decent.

Tahle kniha byla hodně velké překvapení. V tom pozitivním smyslu. Arkadij Babčenko je ruský novinář, který předstíral vlastní smrt v rámci akce proti ruským agentům ale tato kniha popisuje jeho život v minulém století. tehdy se jako osmnáctiletý kluk účastnil první čečenské války a později se přihlásil i do té druhé. A to co zažil během svého působení v ruské armádě popisuje právě v této knize.
— Téměř první polovina kniha popisuje život autora než byl odvelen přímo na čečenskou frontu. Jelikož byl jako mladý voják vystaven naprosto brutální šikaně, tak musím konstatovat, že tyhle části jsou mnohem depresivnější a brutálnější než pasáže přímo z bojů v Čečensku. Stejně drsné je i líčení toho, jak ruští důstojníci trestají dvojici vojáků, které přistihli prodávat Čečencům vojenské vybavení (což bylo naprosto běžné). Střílení z pistole do vojáků v neprůstřelných vestách je taky dobrá prasárna. Po dočtení knihy mi v hlavě zůstala otázka, zda taková brutální šikana fungovala v ruské armádě i za druhé světové války.
— Kniha je pravdu hodně dobrá. Dá se srovnávat třeba s legendární Na západní frontě klid a také je asi Babčenko podobně oblíben ruským establishmentem. Autor pěkně líčí tu mizérii války, až na kost ohlodanou vůli pro přežití a neskutečný chaos a šlendrián ruské armády. Všudypřítomná je i obrovská nedůvěra obyčejných vojáků k vysokým důstojníkům a vedení armády. Těm vyčítají, že si z válka dělají privátní bussiness.
— Knihu jsem hodně hltal. Zjišťoval jsem si podobu v knize zmíněných zbraní a přemýšlel jsem, zda jsem měl v ruce Mouchu nebo ne. Asi jo. Kniha vyšla i v angličtině nebo jiných jazycích a tak pokud vám nevadí čtení o válce a nebude vám vadit, že většina knihy je velmi depresivní ale zároveň neuvěřitelně syrová, tak bych vám tuto knihu doporučil. Za mě jedna s nejlepších knih o válce. Společně s například Zinkovými chlapci od Alexejevič.

This book starts off with short chapter vignettes of this author’s experience in war and then grows into longer stories that just seem incredibly bleak. The only positive experience that seems to come from this is the friendships the author makes during his time enlisted, but it seems for the most part there is just so much violence - not just externally against opposing forces, but also internally among the soldier’s themselves. Very interesting read, especially when juxtaposed against a book where war is glorified.